2D tkaniny

Jako výztuž budoucího kompozitu nejčastěji slouží 2D tkaniny. Tkanina je tvořena osnovou a útkem jen v jedné plošné rovině. Tyto tkaniny dělíme podle typu vazby tkaniny, která je důležitá pro tvarování tkaniny ve formě.

Nejpoužívanější typy vazeb tkanin:

Plátnová vazba

Plátnová vazba je nejzákladnější vazbou. Tato vazba je nejhustěji provázaná a má nejmenší střídu 2×2 body vazby. Střídá se provázání útkového a osnovního vazného bodu. Útková nit váže nad osnovní nití a pak pod sousední osnovní nití. Další útek váže pod osnovní nití a poté nad sousední osnovní nití. Takto husté vzájemné provázání zamezuje vzájemnému posuvu útku a osnovy vůči sobě a má za následek tužší tkaninu. Z tohoto důvodu není příliš vhodná pro prostorové tvarování.

Vzhledový výsledek takovéto tkaniny lze přirovnat k podobě šachovnice.

Plátnová vazba se využívá například při výrobě stanů, plachet, ale i pro výrobu tkanin určených pro stavebnictví. Svým hustým provázáním se dále hodí pro filtrační účely a pro odvětví, kde je potřeba mechanická odolnost proti proniknutí.

Vazba panama

Tato vazební technika je odvozená ze základní plátnové vazby a vzniká zesílením její vazby po osnově a po útku ve stejném poměru. Nejmenší střída takovéto vazby je 4×4, kde útek jde nejprve nad dvěma osnovními nitěmi a pak přechází pod dvě sousední osnovní nitě. Následující druhý útek váže stejným způsobem. Třetí útek udělá změnu a jde nejprve pod dvěma nitěmi osnovy a horem přes dvě sousední osnovní nitě. Poslední čtvrtý útek váže zase stejně, jako třetí útek. Střída vazby může být větší, musí ale být dělitelná dvěma, aby byl zachován stejný poměr horních a dolních nití.

Tato vazba má menší počet přechodů, než plátno, je umožněn vzájemný posuv útkových a osnovních nití vůči sobě. Vazba je proto tvárnější a přizpůsobuje se tvarovaným formám.

Rypsová vazba

Tato vazební technika je také odvozená ze základní plátnové vazby a vzniká jejím zesílením po osnově a po útku v nestejném poměru. Velikost zesílení v daných směrech určuje měkkost a tvarovou přizpůsobivost látky.

 

 

Keprová vazba

Kepr útkový 3×3 pravý

Keprová vazba má nejmenší střídu 3×3 vazné body. Útková nit leží nad dvěma osnovními nitěmi a pod jednou sousední osnovní nití. Každá další útková nit je vazebně posunuta o jednu nit buď doleva, pak se taková vazba označuje levý kepr, nebo doprava a pak je to pravý kepr. Jelikož útková nit leží nad dvěma osnovními nitěmi a vedle je jen jeden osnovní bod a následující útky jsou posunuty vždy o jednu stranou, vytváří se vzhledový efekt šikmých řádků, kde útkový proužek je širší, než osnovní. V této vazbě převládá útek nad osnovou. Proto se taková vazba označuje jako útkový kepr.

 

Kepr osnovní 5×5 levý

Pokud by útek vázal pod dvěma osnovními nitěmi a pak nad sousední osnovní nití, převažovala by na povrchu osnovní nitě a takový kepr se označuje jako osnovní kepr.

Vazebně jde vytvářet kepry s větší střídou vazby, kde jde útek nad více osnovními nitmi. U takovýchto vazeb jsou šikmé útkové řádky ještě výraznější.

Pokud bychom chtěli stejně široké útkové a osnovní proužky, musí být poměr osnovních nití, kde jde útek nad osnovními nitěmi a poté pod osnovními nitěmi, stejný. Nejmenší střída takovéto vazby je kepr 4×4. Další střídy vazeb musejí být dělitelné dvěma, aby se zajistil stejný poměr osnovních nití pod útkem a nad útkem.

Ze základních keprů se různými způsoby (zesilování, přisazování, spojování, změny směru, lomení ve střídě i po střídě) vytvářejí kepry odvozené.

 

Kepr osnovní 5×10 lomený

U keprové vazby je menší počet přechodů a je tedy snazší pohyb posuvu útku a osnovy vůči sobě. Čím jsou šikmé řádky tvořeny z více nití, tím je posuv ještě snazší. Keprové vazby jsou z tohoto důvodu vhodné pro prostorové tvarování ve formách.

Mezi zástupce technických tkanin s keprovou vazbou patří například pneumatikový kord.

 

Tkalcovský stroj se žakárem

Žakár se tkalcovském stroji je „samostatné“ zařízení, které je umístěno na konstrukci nad stavem. Žakár je s  tkalcovským strojem propojen, a slouží k samostatnému ovládání osnovních nití a vytváří tím vlastní vzor tkaniny. Mechanické žakáry dostávají impuls pro  zvednutí nitě z papírových karet, kde dírka v kartě znamená zvednutí osnovní nitě. Elektronické žakáry dostávají elektrický impuls dle předem nahraného vzoru vytvořeného ve speciálním designovém programu. Tyto elektronické žakáry mají výhodu rychlého chodu, menšího mechanického opotřebení, nižších provozních nákladů a dokonalým sesynchronizování s tkalcovským strojem.

Tkalcovský stroj se žakárem má velmi velké vazební možnosti, díky samostatnému ovládání každé osnovní nitě oproti listovkovému stroji, kde je skupina nitěnek umístěna do listu a ty se  ovládají společně. Změna vazby zpravidla znamená nový návod do listů, to u  žakáru odpadá.

Osnovní nit je ovládaná ze  žakáru pomocí galírovací šňůry, která propojuje platinu žakárského zařízení s nitěnkou ve které je navlečena osnovní nit. V dolní poloze (nitěnka není volena) je osnovní nit pod zaneseným útkem. Takové provázání tvoří útkový vazný bod. Pokud je nitěnka volena, osnovní nit je zvednuta a útek prochází pod osnovní nití – osnovní vazný bod. Výchozím bodem pro všechny nitěnky (nitě) je dolní poloha, do té se dostávají z horní polohy pomocí protitahů, zpravidla jsou to pružinky případně gumičky.

Vzorové rozdělení osnovních nití (některé zvednuty, zbylé v dolní poloze) tvoří prošlup. Do takto vzniklého volného prostoru ve tvaru otevřeného trojúhelníku je zanášena útková nit. Ta je po zanesení přiražena ke tkanině paprskem. Poté dochází k novému zvednutí osnovních nití a k zanesení do nově vzniklého prošlupu další útková nit, která je opět přiražena ke tkanině. Dalším postupným zanášením útků vzniká vzorovaná žakárská tkanina.

Tkalcovský stroj s listovkou a ORW

Listovkový tkací stroj je možné doplnit s zařízení ORW (Open Reed Weaving – tkaní s otevřeným paprskem), které do tkaniny během tkaní všívá další nitě na předem nadefinované místo. Umístění všívané nitě se provádí pomocí elektrického impulzu do servomotoru, který ovládá pohyb tyčí, na kterých jsou umístěny lišty se všívacími jehlami. Pohyb servomotory je situován do stran (pohyb nahoru a dolu je pomocí vaček listovkového zařízení) a hodnota velikosti kroku do strany je zakódována do vlastního listovkového vzoru, se kterým je proto pevně svázán. To umožňuje opakované a přesné všívání do listovkového vzoru. Všívaná nit vytváří na líci tkaniny výšivku. Vzhled a hustotu výšivky je dána vzorem (délkou kroku do stran a počtem útků, než je nit opět všita do tkaniny). Všívání může být po každém útku, tím vznikají nejhustší výšivky, nebo například po každém pátém útku, kde je výšivka řidší a všívaná nit je pod větším úhlem. Tento úhel se ovlivňuje poměrem mezi počtem útků, než je nit opět všita k délce kroku servomotoru do strany.

Běžná tkanina má pevnost ve směru po osnově a po útku. Různé jiné úhly všívaných nití dávají tkanině pevnost v dalším třetím směru a tím pádem i další mechanické vlastnosti.

Podle druhu všívací nitě a tvaru výšivky se určují dodatečné vlastnosti např. vyhřívání, stínění, lokální zpevnění, estetické zdobení.

*nit – všeobecné pojmenování délkové textilie